Proč je důležité pečovat o jizvy: Jizva není jen problém kůže

Jizva je přirozenou součástí procesu hojení. Po císařském řezu, nástřihu hráze, břišní nebo gynekologické operaci se tělo snaží poškozenou tkáň opravit a vytvořit nové spojení mezi jednotlivými vrstvami.

To, že je rána zahojená, ale ještě nemusí znamenat, že je okolní tkáň plně funkční.

Jizva může být citlivá, tuhá, méně pohyblivá nebo nepříjemná na dotek. U některých žen se mohou obtíže objevit až s odstupem několika měsíců nebo dokonce let.

Z pohledu gynekologické fyzioterapie proto jizvu nevnímáme pouze jako kosmetický problém. Zajímá nás především její pohyblivost, citlivost a vztah k okolním tkáním.

Co se během hojení děje?

Po poranění tkáně začíná proces hojení, během kterého tělo vytváří nové vazivo a postupně jizvu přestavuje.

Nově vzniklá tkáň ale nemusí mít stejné mechanické vlastnosti jako původní tkáň.

Jizva může být například:

• tužší
• méně elastická
• citlivější
• méně pohyblivá vůči okolním vrstvám
• bolestivá při dotyku nebo napětí.

Postupem času dochází k remodelaci jizvy a její vlastnosti se mohou měnit. Proto má význam věnovat pozornost tomu, jak se jizva v průběhu hojení chová.

Kde se s jizvami nejčastěji setkáváme?

V gynekologické fyzioterapii se nejčastěji setkáváme s jizvami po:

Císařském řezu

Jizva po císařském řezu se nachází v oblasti podbřišku a zasahuje více vrstev tkání.

Kromě samotné jizvy na kůži proto sledujeme také pohyblivost hlubších vrstev a jejich vztah k okolní tkáni.

Nástřihu hráze

Jizva po epiziotomii může ovlivňovat oblast hráze a její citlivost.

U některých žen může být nepříjemná při dotyku, při pohlavním styku nebo například při delším sezení.

Porodním poranění

Také jizvy po spontánním natržení mohou ovlivňovat funkci hráze a okolních tkání.

Důležité je nejen to, jak jizva vypadá, ale především jak se daná oblast chová při pohybu a zatížení.

Gynekologických a břišních operacích

Jizvy mohou vzniknout také po různých operačních výkonech v oblasti malé pánve a trupu.

Jejich vliv vždy závisí na typu operace, rozsahu zákroku a individuálním průběhu hojení.

Jak může jizva ovlivnit okolí?

Tělo nefunguje jako soubor izolovaných částí.

Jednotlivé vrstvy tkání jsou navzájem propojené a při pohybu se vůči sobě potřebují určitým způsobem posouvat.

Pokud je některá oblast méně pohyblivá nebo citlivější, může se změnit způsob, jakým okolní tkáně pracují.

Žena pak může například vnímat:

• tah v oblasti jizvy
• citlivost nebo bolest při dotyku
• nepříjemné pnutí při pohybu
• změnu citlivosti kůže
• tah v podbřišku
• nepříjemné pocity při pohlavním styku
• změnu vnímání oblasti břicha nebo hráze.

Neznamená to, že každý problém v těchto oblastech způsobuje právě jizva. Je proto důležité vždy posoudit celý pohybový a funkční systém.

Jizva může být zahojená, ale stále citlivá.

Jedním z častých omylů je představa, že pokud je jizva po operaci nebo porodu zahojená, už s ní není potřeba nic dělat.

Hojení ale nekončí okamžikem, kdy se rána uzavře.

Tkáně se dále přestavují a postupně se mění jejich pevnost, pružnost i citlivost.

Pokud jizva zůstává dlouhodobě výrazně citlivá, bolestivá nebo omezená v pohybu, je vhodné její stav řešit.

Jak probíhá ošetření jizvy ve fyzioterapii?

Ošetření vždy přizpůsobujeme konkrétní jizvě, době od zákroku a aktuálnímu stavu tkání.

Nejprve hodnotíme:

• vzhled jizvy
• její citlivost
• pohyblivost vůči okolním tkáním
• pružnost
• případné bolestivé nebo citlivé oblasti
• souvislosti s pohybem a funkcí okolních struktur.

Podle nálezu můžeme následně využít manuální práci s jizvou a okolními tkáněmi, mobilizaci, práci s fasciálními strukturami nebo aktivní pohyb.

U jizev v oblasti hráze může být součástí terapie také práce s pánevním dnem.

Cílem není jizvu „rozmasírovat za každou cenu“, ale postupně obnovit její pohyblivost, toleranci na dotek a schopnost přizpůsobovat se pohybu.

Kdy je vhodné začít?

Načasování závisí na typu zákroku a průběhu hojení.

S čerstvou pooperační nebo porodní ranou se nemanipuluje stejně jako se starou, plně zahojenou jizvou.

Jakmile je tkáň dostatečně zahojená a lékařská péče umožňuje její další ošetřování, můžeme začít postupně pracovat na její citlivosti a pohyblivosti.

Ani starší jizva ale není „ztracený případ“.

S jizvou, která vznikla před několika lety, má stále smysl pracovat, pokud vám způsobuje obtíže nebo omezuje funkci dané oblasti.

Co můžete pro jizvu dělat sama?

Po dostatečném zahojení a podle doporučení zdravotníka je možné začít s jednoduchou domácí péčí.

Základem je pravidelný kontakt s tkání, postupné zvykání na dotek a jemná práce s její pohyblivostí.

U pooperačních a porodních jizev je ale důležité nepoužívat stejný postup pro každou ženu. Jinak budeme přistupovat k čerstvé jizvě po císařském řezu a jinak ke staré, citlivé jizvě po nástřihu hráze.

Chcete zjistit, zda vaše jizva potřebuje péči?

Jizva nemusí být problém jen tehdy, když bolí.

Pokud je výrazně tuhá, citlivá, omezená v pohybu nebo máte pocit tahu v jejím okolí, může být vhodné nechat její stav zhodnotit.

V Rehagynu se věnujeme jizvám po císařském řezu, porodních poraněních i operacích.

Při vyšetření se nedíváme pouze na samotnou jizvu, ale na celý funkční systém, do kterého jizva patří. Cílem je, aby se tkáň mohla co nejlépe zapojit do běžného pohybu a fungování těla.